NEBOJTE SE PŘIJÍT 

Zatímco v některých zemích, zejména na západ od našich hranic, již po desetiletí patří návštěva poradce nebo terapeuta k "dobrému tónu" (dokonce může být někdy až nepřiměřeně četná), u nás bývá tato forma pomoci s řešením problémů mnohými lidmi chápána dosud jako projev slabosti nebo osobního selhání. 

Zvláště v menších městech a na venkově jsou lidé zvyklí své starosti a trápení - s dětmi, s partnerem, s rodiči, s kolegou nebo sami se sebou - nosit v sobě a nehledat odbornou pomoc. 

Někdy bývá důvodem problematická dostupnost takové služby, častější je ale obava z něčeho nového, neobvyklého, neznámého. 

Naštěstí se situace již začala měnit :-)

KRÁTKÁ TERAPIE 

SOLUTION FOCUSED BRIEF THERAPY (SFBT),

nazývaná též KRÁTKÁ TERAPIE či TERAPIE ZAMĚŘENÁ NA ŘEŠENÍ, patří do "rodiny" SYSTEMICKÝCH psychoterapeutických přístupů. Nejvíce rozvinul tento mimořádně efektivní model Američan Steve de Shazer a jeho žena Insoo Kim Berg.

V roli terapeuta zde "pracuji s jazykem a světem klienta" tak, že využívám specifického způsobu kladení otázek a přináším do rozhovoru podněty k nalezení efektivního řešení, šitého přímo na míru klientovým potřebám.

SFBT se řadí mezi tzv. krátké terapie, což nemusí znamenat nutně vždy krátký čas, ale obvykle netrvá déle než několik konzultací. Někdy zcela postačí první konzultace.

Tento směr je určen zejména těm lidem, kteří hledají konkrétní řešení a možnosti nalezení cesty k "životu bez problému, jenž je zatěžuje."

zpět na Úvod


JAK PROBÍHÁ SEZENÍ


Vždy se jedná o formu rozhovoru. Klient přichází se svým tématem (potíží, potřebou, otázkou, trápením) a ve spolupráci se mnou si ujasňuje, co od sezení očekává, co mu může pomoci, čemu se chce naučit, co "vlastně potřebuje". 

Až je toto jasné, začíná spolupráce na uskutečnění dohodnutého cíle. A to se děje opět formou rozhovoru. Samozřejmě se nejedná o společenskou konverzaci, nýbrž o propracovaný a léty prověřený způsob práce z dílny tzv. systemického přístupu. 


Specializuji se na metodu SFBT (Solution focused brief therapy), kterou doplňuji technikami a filozofií zakázkového modelu či narativního přístupu. 

ZAKÁZKOVÝ MODEL

Jako zakázkový se tento přístup označuje proto, že terapeut spolu s klientem během rozhovoru teprve "vytváří zakázku". Potřeby klientů totiž bývají někdy poněkud neurčité a není zcela jasné, co klient vlastně od terapeuta potřebuje. 

 Stává se také poměrně často, že se klient domnívá, že zná příčinu svých potíží, ale v systemicky vedeném rozhovoru zjistí, že věci se mají "úplně jinak". Mnohdy je toto "odhalení" dostačující pro jeho další kompetentní kroky, při nichž už se obejde bez terapeutova doprovázení. 

Jedním z hlavních představitelů tohoto přístupu je německý psycholog Kurt Ludewig.

 V českém prostředí na něj navázal tým terapeutů sdružený v Institutu pro systemickou zkušenost, kde jej rozvíjel můj učitel a dnes i vzácný přítel
Vratislav Strnad.

zpět na Úvod

DÉLKA SPOLUPRÁCE

Počet konzultací lze dohodnout předem, u systemického přístupu je však obvyklejší stanovit frekvenci a počet sezení až v průběhu spolupráce. 

V mé praxi se zpravidla omezuje poskytnutí poradenských služeb na jednu až dvě konzultace, počet sezení v případě terapie, doprovázení a osobního rozvoje se pohybuje v rozmezí 4 - 10 konzultací, to ale není podmínkou. Vždy záleží na potřebách klienta, nikoli terapeuta :-)

Často se stává, že klienti "dostanou v sezení, pro co si přišli" a vracejí se třeba jen v ročních intervalech pro oporu a posílení vlastních kompetencí.

NARATIVNÍ TERAPIE


Za zakladatele narativní terapie jsou nejčastěji pokládáni Michael White a David Epston.

V narativní terapii vyprávějí klienti "příběhy" o tom, jak nebo čím žijí. A za pozorného naslouchání i podněcujícího doprovázení terapeutem objevují ve svých příbězích nové významy a smysl, který jim dosud unikal. 

 Postupně pak přicházejí na to, co ze starých příběhů si pro budoucí život chtějí ponechat a které negativní příběhy "přepíší", protože tím se stanou skutečnými autory svých životů. 

Když totiž klienti v počátku terapie vyprávějí o svých starostech, preferují obvykle  negativní verze příběhů, v nichž oni sami jsou jedinými nositeli problému. Často významně přispívají k posilování takových negativních verzí příběhu lidé, kteří mají nad námi moc. Příběhy mocných (rodičů, nadřízených, guru ...) o nás mají přitom často sebenaplňující se tendenci. Tím, že na nás "mocní" vidí něco špatného, mají "moc (byť třeba nevědomou) tuto "špatnost" v nás posilovat. 

zpět na Úvod